Olomouc
9.7.2015 09:55
Vojta HaškaRodičák
Pro ty, co už jsou ze střední školy dávno pryč, jsou rodičovské schůzky jen vzpomínkou.
V Olomouci jsme se rozhodli, že si je připomeneme.
Jako studenti se pravidelně setkáváme na různých skupinkách, víkendovkách nebo studentských bohoslužbách. Občas si povídáme o svých sborech, kamarádech i rodičích. Co ví asi naši rodiče o tom, co tu děláme? Jak moc se nám podobají? Jak dobře nás asi znají? Byli jsme vážně zvědaví, a tak jsme se rozhodli, že je pozveme a uděláme si hezkou neděli.
Setkání bylo naplánované na 10 hodin. Chtěli jsme našim rodičům ukázat, jak vypadá studentská bohoslužba. Začínáme se zpožděním - skoro jako obvykle.. :)
Tom Harastej si bere slovo a vítá nás a naše rodiče, vyzývá je, aby se vžili do toho, že jsou zase studenti. Na to jeden z tatínků začne vyrušovat. Tom se ptá na příjmení a napomíná ho s tím, že mu to hned mohlo být jasné, o koho se jedná. Připadám si jak v jednom z klasických filmů.. :)
Jako u většiny studentských bohoslužeb nechybí aktivitka. Některé rodiče zveme na pódium, aby povyprávěli zážitky z rodičáků ať už svých, nebo svých dětí. Bylo vtipné vidět, jak moc jsou někteří z nich na nás podobní, jak dokážou vyprávět o našem dětství a jak odpovědnost za naše výstřelky dokážou házet jeden na druhého.
Při další aktivitce měli všichni rodiče příležitost vyzkoušet si, jak moc nás znají. Předtočili jsme videa s odpověďmi na různé otázky týkající se našeho života a zkoušeli jsme je, jestli dokážou správně odpovědět.
Potom jsme zazpívali několik písní a modlili se. Tom měl zamyšlení z Bible o tom, co pro nás Ježíš udělal - jaká byla Otcova láska, že daroval svého syna, a jaká je to milost, že nemusíme umírat my, nebo obětovat svoje děti. Tomovo kázání navodilo zvláštní atmosféru snad i proto, že tu byli i jeho rodiče.
Na žádné studentské nechybí občerstvení. Po skončení jsme tedy vyšli ven, grilovali jsme a užívali si povídání a pohodu na sborové zahradě. Bylo krásně.
Posilněni duchovním i fyzickým pokrmem jsme se poté vydali směrem do města, ukázat rodičům město a místa, kde společně trávíme nejvíce času. Prošli jsme Šantovku, náměstí, postranní uličky, nakonec jsme si dali zmrzlinu a vydali se do klubovny Inriroad. Skoro jsme se tam nevlezli, přeci jen nás bylo třikrát víc než obvykle. Rodiče mohli vidět, jak se tu máme a formou testu si vyzkoušeli jak znají některá fakta o Inriroad a o lidech, kteří ji tvoří a o tom, jak zde trávíme čas. Kdo nespěchal, ještě si mohl zahrát stolní fotbálek.
Věřím, že se našim rodičům s námi líbilo a že mohli poznat osobně ty, o kterých do té doby slyšeli jen z vyprávění.
Myslím, že rodičák dopadl úspěšně, nikdo z nás nedostal zaracha.
Byla to fajn neděle.
Zkuste to ve svém městě taky.
Vojta Haška
