Olomouc
18.8.2015 16:35
Lenka HodrovaDovolená v Chorvatsku
Byla sobota 18. července a nadšení v našich pokojích pomalu dosahovalo maxima. Zbývalo totiž pár hodin a my se měli konečně vydat na dovolenou. A tak jsme večer dobalili posledních pár švestek a čekali na odjezd.
Většina z nás odjížděla z Olomouce, ale část vyjížděla ze Znojma. A vzhledem k tomu, že se odjíždělo v jedenáct večer, tak většina z nás nešla ani spát. Naše setkání proběhlo pár kilometrů za Vídní na jedné z benzínek. I přesto, že tam bylo lidí jako smetí, nebylo těžké se najít navzájem. Po pár slovech k organizaci, jsme se vydali k jihu. Projeli jsme Rakouskem až do Slovinska, kde jsme si pořádnou pauzu dopřáli až dopoledne, kdy jsme dojeli do slovinských Alp.
Na místě jsem se rozdělili na dvě skupiny. Ti akčnější z nás se vydali na “lehký” výšlap, ale my, ti leniví, jsme si dopřávali osvěžení u jednoho z jezer a kondičku jsme si udržovali aktivitami, jako jsou plavání, veslování a nebo jenom tak obyčejné válení na ručnících. A když už nás teplo příliš unavovalo, zašli jsme se schladit do čtyřhvězdičkové restaurace, která vlastně nebyla vůbec čtyřhvězdičková a pan Polreich by ji s radostí vyhodil do povětří, ale byla jediná, která nám na chvíli mohla poskytnout stín. Po návratu kamzíků, kteří se utíkali zchladit do jezera, jsme se vydali dál na cestu.
I přes pár kritických okažiků, kdy se uprostřed hor z ničeho nic objevila značka “zákaz vjezdu” nebo kdy nám cestu blokoval podle Léni velkej bagr, jsme se vymotali a s velkým štěstím našli louku, kde se dalo přenocovat. Tom nás seznámil s tím, čím budeme začínat naše rána… a tím měly být příběhy proroka Elíši. Nakonec ale všechno bylo jinak a naše rána začínala s Elijášem. Po závěrečné modlitbě jsme se všichni vydali do svých spacáků a po celém dni cestování a chození, jsme krásně usnuli. Až nás ráno překvapilo, že nás Tom budí za svítání a je plný energie.
A tak jsme se dostali až na hranice s Chorvatskem… Vzduch začal být teplejší a těžší, silnice plnější a rychlejší, teploty vyšší a příroda míň barevnější. Cesta probíhala bez větších problémů, ale i tak jsme si všichni oddychli, když jsme se kolem oběda dostavili na místo a vrhli se na naše pokojíčky.
Naše ubytování bylo situované přímo u moře a tak někteří využili možnosti a skočili do vody. Ke štěstí některých z nás naši pláž neobývaly medůzy jako loni. Večer nás opět čekela válečná porada, protože změna prostředí s sebou přinesla i změnu podmínek. (Naštěstí kluci nám holkám nechali tu větší koupelnu :) ). A tak jsme si podruhé podtrhli pravidla a šli si společně užívat večera.
Následující dny probíhali podobně. Ráno budíček, zamyšlení, snídaně a dopolední válení. V poledne oběd, poobědové leháro, válení a večer nějaká ta vycházka nebo výlet do Splitu, který byl vzdálený jen pár minut. Při naší úterní návštěvě jsme navštívili především parkoviště. Nakonec jsme ale vyrazili i do města a podívali jsme se na místní památky. Nakonec jsme stejně zakotvili v jedné z restaurací. Večer jsme pak zakončili povídáním si na pláži a nebo v našich postelích.
Středeční den byl opět horký a slunečný, ale večer byl doslova spalující - grilovali jsme! Společně jsme se všichni sešli na našem plácku a grilovali maso, hermelín a taky lízátka, smáli jsme se, povídali si, houpali se a pozorovali jsme světélkující obzor.
A co čtvrtek? Velcí nadšenci se ráno rozhodli, že vystoupí na místní kopec a budou společně pozorovat východ slunce… ostatní pozorovali až ranní odrazy svých obličejů v zrcadlech. Taky jsme vylekaně koukali, že je venku po těch prosluněných dnech zataženo a schyluje se k dešti… a tak jsme většinu dne strávili v pokojích a postelích s knížkou a nebo za televizí a Tour de France. A odpoledne, když už se přehnala bouřka a vykouklo opět slunce se pár nadšenců fotbalu vydalo na zápas do Splitu a my ostatní jsme se šli najíst do restaurace na pobřeží s krásným výhledem a skvělou atmosférou. Udělali jsme si pár společných fotek a vydali se zpátky k apartmánům, kde jsme si zahráli naše oblíbené městečko Palermo. Povídání některých z nás se protáhlo až do ranních hodin a my začali mít zase hlad, ale především chuť. A tak náš akční Jára zavelil a rozjeli jsme se směr nonstop Konzum, aby jsme ukojili naše choutky po nugátovém potěšení. To se nám ale už ani spát nechtělo a tak jsme si podnikli druhý výlet na kopec a vynahradili jsme si východ, který jsme propásli den před tím.
Pátek byl zase slunečný a tak jsme s holkama dotahovaly naše opálení a kluci finishovali turnaj v Osadnících, takže jsme vlastně všichni dělali to, co nás bavilo :) Večer jsme si pak sdělili naše dojmy a šli jsme se připravit na ranní rychlobalení a odjezd, protože všechno musí jednou skončit.
V sobotu jsme se pak vydali směr Zadar. Navštívili jsme místní sbor a promenádu s varhany a potom jsme se jeli naposled vykoupat do moře. V podvečer jsme se rozjeli do Zagrebu, kde jsme chtěli někde v přírodě přenocovat… Místo toho jsme navštívili noční město, katedrálu a McDonalds a taky jsme společně popřáli Tomovi k jeho narozeninám. Vzhledem k tomu, že se nám po cestě silně rozpršelo a my neměli kde zakotvit, jsme se rozhodli pokračovat v cestě dál dokud to bylo možné. A tak jsme dojeli v pořádku až do Vídně, kde někteří z nás dospávali na parkovišti spánkový deficit a jiní se šli podívat na ranní Schönbrunn.. Nakonec jsme stejně všichni skončili v kavárně, kde jsme se rozloučili a vydali se k autům, kde se přeházely posádky, společně jsme se rozloučili a rozjeli se různými směry.
I přes dlouho přicházející únavu jsme se dostali všichni do našich domovů v pořádku a za to můžeme být Pánu Bohu vděčni.
Možná to vypadá, že jsme se celou dovolenou jenom váleli a nic nedělali, ale vůbec to tak není. Naše dovolená nám přinesla jak nové zkušenosti, tak i nové kamarády… a nebo nám zůstali ti staří, ale naše vztahy jsou zase o něco hlubší. A co jsme si vzali z příběhu Elijáše? Za mně bych mohla říct, že mě inspiroval ve své oddanosti.
Anna-Marie Herzigová
