INRI ROAD Křesťanská studentská organizace

INRI ROAD Křesťanská studentská organizace

Přihlášení
E-mail:
Heslo:
Bat-šeba mě přivedla k radosti ze života
Pro všechny
22.10.2015 11:52Lenka Hodrová

Bat-šeba mě přivedla k radosti ze života

Včera jsem dočetla knihu o Bat-šebě od Francine Riversové, která mě velmi nadchla. V Bibli si můžeme počíst příběh o Bat-šebě v 11. a 12. kapitole 2. Samuelovy, ale autorka se rozepisuje do románu, ve kterém poukazuje na zvyky a myšlení tehdejší doby. A i když si některé věci dobarvuje, jak se jí hodí, navrtá člověku červíčka a začne na příběh pohlížet jinak. Tento příběh mi dal hodně myšlenek ve směru, že Bat-šeba udělala obrovskou chybu, která se s ní táhla do konce života. Ale i když byla „zapovězená“, možná právě proto, se utíkala k Bohu, který jí požehnal, odpustil a její druhý syn, Šalomoun, byl doslova „miláček Boží“. A asi není náhodou, že se Bat-šeba vyskytuje v Ježíšově rodokmenu.

Bat-šeba si musela sáhnout ne na, ale až za dno, musela být poplivána společností a ztratit to nejdražší, prvorozeného syna, aby se přiblížila Bohu a naučila se mu důvěřovat. Aby mu odevzdala svůj život a dalšího syna. Bůh viděl její pokoru, a i když následky museli s Davidem nést do konce života, Bůh jim požehnal. A oni mohli být vděční – Bat-šeba se nezapškla, ale více věřila Bohu. Utíkala se k němu.

A já? Jakmile jsou problémy na obzoru, např. těžká zkouška ve škole nebo nevydařené dlouhodobé plány s přáteli, jakoby šel Bůh do ústraní. Kolikrát zapomínám děkovat, jak bohatě mi Hospodin v životě žehná. Raději se před spaním vyčerpaná z učení podívám na seriál, u kterého mohu vypnout hlavu, než bych se ztišila na modlitbě. „Ztišením je třeba Tebe chválit, Bože…“ Na letošním Míráku řečník Michal Balcar zařadil velmi užitečnou aktivitku – 7 minut ticha. Ale ne ticha, kdy se modlíte, meditujete či přemýšlíte nad životně důležitým problémem. Ticha, kdy ztišíte i svou hlavu a dáte prostor Bohu, aby k vám promluvil.

Prvně je to strašně těžké – už to trochu znám z týdne spirituality, kde jsem to v lese ve vysoké trávě zkoušela. Prvně mě rozptyluje bzučící hmyz, pak se necítím bezpečně se zavřenýma očima, pak obdivuju květiny a pak se modlím. Nic z toho není špatně. Je to dobře, když nás příroda k Bohu přivádí. Ale měli bychom se naučit být v tichu, aby Hospodin mohl promlouvat k nám. A tak jsem měla radost z aktivity a pohroužila se do ní. Vytvořila si bublinu bezpečí, ignorovala okolí a naslouchala. Je to fajn. Od té doby mi v hlavě velkými písmeny bzučí ODPUŠTĚNÍ!!! A tak jsem zatla zuby a některé věci ve svém životě lehce posunula a pokusila se vyřešit. Aby mi to ODPUŠTĚNÍ přestalo strašit v hlavě. A pár dnů na to jsem četla zmíněnou knihu o Bat-šebě. A najednou to ODPUŠTĚNÍ už nebylo směrem k druhým, ale ke mně. Potřebovala jsem ticho, abych začala řešit vztahové problémy a odpouštěla a milovala, abych nalezla odpuštění u Boha.

Byl to neskutečný pocit. Těžko říct, zda emoce se mnou mávaly kvůli nastřádání pocitů odpuštění a chápání dalšího rozměru neskutečné Boží lásky, nebo v tom měla prsty i bráškova svatba, která odpuštění ve mně a vyrovnání lehce dostolila. Nebo to bylo všechno dohromady. Na tom nesejde. Důležité je, že se snažím být, snažím se být ráda a mít radost v Pánu, jak píše Pavel. Ten verš jsme totiž rozdávali rodičům, když jsme s dětmi představovali tábor. Děti mají totiž radost skoro pořád. A proto s nimi ráda trávím čas – jim stačí pohlazení před spaním, a mají radost. A není to pomíjivá radost, ale velice upřímná. A to se od nich ráda učím.

A tak se „hodilo“, že se na FB začaly propagovat 10denní výzvy pozitivního myšlení vděčnosti. Já to znala z blogového svět jako (ne)malé radosti. Nikdy do těch řetězovek moc nejsem. Teď jsem však šla do sebe a každý den si poznamenávám jednu věc, která mi udělala největší radost, za kterou jsem vděčná. U které jsem vděčná, že mi ji Bůh dopřál – ať tím, jaké lidi mi do cesty posílá, nebo se mám prostě „jen“ dobře, nebo si více vážím rodiny a prostředí, ve kterém vyrůstám. Třeba dnes jsem měla trochu problém vymyslet, za co jsem vděčná, co mi udělalo radost. Nakonec je to kotník vyvrknutý na letním táboře, který už tolik nebolí, a můžu chodit. Protože ono je opravdu horší, když člověk nemůže, než když nechce. A tak jsem vděčná, že můžu a chci.

Bat-šeba byla neskutečnou ženou. Ženou, která těžko říct, o kolik více ztratila, než získala. Získala však Boží přízeň, a na tom záleží. Jsem dnes vděčná, že mohu žít v Boží přítomnosti? A chci?

Veronika Justrová

Církev adventistů sedmého dne ADRA Railtour Za obzorem Youth for Jesus Adventist-laymen's services and industries AW Rádio Církev adventistů sedmého dne Česká republika Přišel zemřel zvítězil HopeTV Adventist World BibleTV Mládež.net Církev adventistů sedmého dne Slovensko
Page generated in 0.5782 seconds.
Redakční systém teal.cz naprogramoval Vítězslav Dostál