Brno, Pardubice
26.11.2015 10:58
Jana PolehnaSpolečná víkendovka Brno & Pardubice
V listopadu proběhla společná víkendovka INRI měst Brna a Pardubic. Brňáci se rozhodli, že navštíví Pardubice a poznají, jak to chodí v menším INRI městu.
Co je asi jako první zaskočilo, byla velikost místního sboru a tak jsme udělali náležitou prohlídku, od podkroví až po garáže. Páteční večer byl v duchu povídání, zpívání a pohodové atmosféry.
V sobotu jsme zůstali na dopolední program v místní modlitebně, kde jsme i zazpívali písně místním členům. Po dobrém obědě jsme šli prozkoumat okolní přírodu a poté jsme se zamýšleli nad tématem přátelství.
Při klidné večeři byl vznesen návrh: „Pojďme si zahrát akční hru dnes v noci, když zítra má být ošklivé počasí!“ A k mému velkému překvapení se to setkalo s pozitivním ohlasem a za hodinu už se startovalo.
Níže si můžete přečíst autentické výpovědi dvou týmů. V průběhu putování po Pardubicích měli nafotit fotografie, které se budou nejvíce podobat originálu (vystřiženým scénám z filmu Dívka na koštěti, která se natáčela v Pardubicích) a níže je vidět souhrn vítězných. Jelikož to bylo v noci, o to více to bylo zajímavější.
Po vydatném spánku jsme v neděli vyhodnotili fotky, povyprávěli zážitky a postupně se rozjížděli do svých domovů. Shodli jsme se, že tento víkend byl skvělý a jsme vděčni, že jsme ho uskutečnili.
Shrnutí za Pardubice:
Sobotní večer nebo spíše noc byla ve znamení hry Po stopách dívky na koštěti. Během večera jsme se seznámili s centrem Pardubic i s jeho zákoutími. Začali jsme ve čtvrti Slovany a pak nás cesta zavedla do nedalekého lesa, kde jsme se ztratili. S mapou jsme si porozuměli asi až po hodině a půl. Po delším bloudění jsme konečně přišli zpátky do civilizace. Zaměřili jsme se tedy na body v mapě, u kterých jsme dělali fotografie.
Cestou jsme měli za úkol směnit kolíček za hodnotnější věci. Hned napoprvé jsme měli štěstí a od pána v automobilu jsme dostali 3 samolepky. Přitom jsme stihli ještě zaujmout jeho syna, jenž se dokola ptal: „Co chtějí, co chtějí?“. Poté jsme potkali cyklistu, který pravděpodobně vyjel z jeho „garáže“ pod mostem. Nabídli jsme mu směnu samolepky za jakoukoliv cennou věc. Tvářil se ovšem, že moc nerozumí. David tedy ukázal na pouta a řekl: „ Dejte nám je“. Pán je otevřel a vyměnil za samolepku. Cestou na nás čekali organizátoři soutěže. Ty nás vždy podpořili a nabídli dokonce teplý čaj. Ten byl pro nás příjemným občerstvením v deštivé noci. Nakonec jsme měli vymyslet zaklínadlo a najít osobu na jednom z Pardubických náměstí. Hledali jsme pilně, ale ne a ne ho najít. Pak vyšel kluk z diskotéky a pořádně se motal. Měli jsme jisté indicie, že to může být Petr, ale nebyli jsme si jistí. Oslovili jsme tedy několik náhodných lidí, zda jim můžeme říct zaklínadlo. Ty jsme trochu zaskočili. Někteří byli v dobré náladě a řekli nám svoje zaklínadlo. Naštěstí jsme Petra asi po hodině váhání oslovili a hra skončila. Byla to velice zábavná a dobrodružná hra. Děkuji za skvělé členy v týmu Guisele a Davidovi. Byli jsme dobrý tým. Organizátorům děkuji za připravenost hry a jejich trpělivost, než se náš tým dostal do cíle.
Petr Kořínek
Shrnutí za Brno:
Městská hra, kterou pro nás pardubičtí připravili, byla skvělým vyvrcholením celého společného víkendu. Museli jsme se orientovat v cizím prostředí podle mapy a už zpočátku jsme zjistili, že ne vždy je to úplně jednoduché, zvláště když se pohybujete ve tmě po bahnitých cestičkách mezi stromy a křovím. Naše ztracení a opětovná nalezení byla mnohá, o to lépe jsme však poznali zákoutí, která bychom jinak minuli. Úkolu oslovovat kolemjdoucí a vyměňovat s nimi kolíček na prádlo za jiné, zajímavější předměty jsme se zhostili s nasazením a sami jsme se divili, jak ochotné a přátelsky naladěné lidi jsme v tuto noční dobu ve městě potkávali. Přestože náš tým v této disciplíně nezvítězil, můžeme být pyšní na to, kolik kapesníčků, propisek, bonbónů, ba dokonce tablet prošlo našima rukama. Menší krize nastala, když se déšť rozhodl učinit naši hru ještě dobrodružnější a rozmyl značky na naší mapě, takže jsme si mohli pouze domýšlet, o jaké symboly se původně jednalo. Ani to nás ale nezastavilo, a přestože nám všem dala hra zabrat, došli jsme zdárně do jejího cíle a o to více jsme si vychutnávali návrat do tepla pardubické modlitebny.
Jana Hořínková
