INRI ROAD Křesťanská studentská organizace

INRI ROAD Křesťanská studentská organizace

Přihlášení
E-mail:
Heslo:
Marie přijala úkol
Pro všechny
19.2.2016 11:47Lenka Havelková

Marie přijala úkol

Nedávno jsem dočetla poslední ze série knih o biblických ženách od Francine Riversové, která se mi opět propojila s aktuálním děním.

Marii známe, je to Ježíšova matka, a tak je tato postava velmi dobře známá i těm, kteří kostel nenavštěvují a Bibli v evangeliích často neotevírají. Autorka opět přibarvuje okolnosti, a tak nemůžeme vše brát doslova, ale opět to ve mně zanechalo plno dojmů a myšlenek, které se mi propojily s něčím, co se děje. Marii navštívil anděl, aby přijala úkol, který se vlastně neodmítá. Aby byla matkou Mesiáše. Takhle to zní hezky. Až na to, že nebyla vdaná, takže početí znamenalo, že ji společnost ukamenuje, rodina vyhostí a snoubenec Josef zřekne. A reakce Marie? Možná bychom očekávali „výmluvy“, které používáme dnes – nejsem vhodný, nemám čas, mám plno jiné práce, jsem hříšný… Opravdová reakce Marie? Lukáš 1,38: „Hle, jsem služebnicí Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Marie nenamítala, neptala se, proč zrovna ona (a z pozdějších textů víme, že byla hloubavá a vše, co Ježíš řekl, ukládala hluboko ve svém srdci) a svůj úkol přijala téměř bez řeči. Takový Mojžíš Bohu více argumentoval, proč nemůže.

Marie přijala úkol a plnila ho – s Josefem naslouchali Bohu, šli, kam je poslal, a vychovávali Mesiáše. Pro Marii, jakožto matku, muselo být neuvěřitelně těžké, když Ježíš putoval s učedníky daleko od ní a když ho pak musela vidět na kříži umírat. Pro rodiče je vždycky nepříjemné, když své děti přežijí. Ale nezůstala sama. Ježíš ji předal Janovi, nejmilejšímu učedníkovi, aby se o ni postaral. Líbí se mi závěr knihy, který v Bibli explicitně nenajdeme – Marie umírá a chodí davy, aby se jí dotkly, když je Ježíšovou matkou. Ale ona o to nestojí. Ona jen uposlechla a přijala Boží úkol – ona není prostředníkem nebo někým, ke komu se upínat. Máme se upínat k Bohu, my ostatní jsme jenom lidé.

Marie přijala úkol. Nehledala výmluvy, prostě udělala, co po ní Bůh chtěl. A v tom vidím podtitul, že byla ženou statečnou. Nesmírně statečnou. Každý z nás je od Boha něčím obdarován. Ano, ne vždy své obdarování na první pohled vidíme, naopak, často ho vidíme u druhých. Ale obdarování mají různou podobu – někomu nedělá problém lidi oslovovat, někdo další s nimi budovat vztah, někdo má dar předávat myšlenky a výklad z Bible, někdo dělat pohodu a dobrou náladu, další výborné jídlo, jiní Boha chválit hudbou a někdo naslouchat (starým) lidem… Je moc dobře, že každý máme jiný dar a že jsme každý jiný. Mělo by nás ale spojovat jedno. Vědět, že to nemohu sám, ale Bůh ve mně, a nechat se jím použít. Líbí se mi píseň, která to podtrhuje. https://www.youtube.com/watch?v=bI-eS76DVxI&index=7&list=PLis0BQSuNlofoN6u6UiyNZ4WriOhx8oOv

Přála bych si, abychom mluvili s lidmi o Bohu, aby to pro nás byla přirozenost – někdo mluví přímo, někdo motivuje druhé, aby odhodili stud a dělali to. Někdo prostě jen žije jinak, s Bohem, a to lidi zaujme. Najděme každý svou cestu. Poslouchejme, co nám Bůh chce říct a jaký úkol nám chce svěřit. Někdy je nebezpečné Bohu říct „tady jsem a použij mě“. Může to mít větší důsledky, než si dokážeme představit. Ale věřím, že když s pokorou Bohu řeknu, že se bojím, ale že Ho prosím o sílu a moudrost zvládnout a dělat to, k čemu mě povolává, použije si nás. A o tom křesťanství je, ne?

Život každého z nás je křehký. A čím dříve si uvědomíme, že za chvíli nemusíme být, tím více bychom věci, které nám svědomí nařizuje, neměli odkládat. Protože i přes svědomí k nám může Bůh promlouvat. Radujme se více ze života. Bůh nám dal tolik darů. A zaslíbení. Čtu teď Jeremjáše. Čte se mi strašně těžce – rozhněvaný Bůh, který trestá. Ale teď jsem postoupila do kapitol, kde Bůh dává zaslíbení. Kde slibuje Jeremjášovi, že i když ho jeho vlastní nenávidí kvůli Božím vzkazům, on s ním pořád je. On ho provází a opatruje. A dovolím si zakončit zaslíbením, které Bůh vzkazuje Izraelcům, kteří museli být přesídleni do cizí země jako trest za své chování. Slibuje jim, že až léta trestu pominou, přivede je zpět domů. Zkusme ten text vnímat tak, že nám to Bůh vzkazuje, protože i my jsme přesídlenci a čekáme, až si nás Bůh zavolá domů.

Jeremjáš 29,11 – 14: „Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti. Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt, je výrok Hospodinův, a změním váš úděl, shromáždím vás ze všech pronárodů a ze všech míst, kam jsem vás vyhnal, je výrok Hospodinův, a přivedu vás zpět na místo, odkud jsem vás přestěhoval.“

Veronika Justrová

Církev adventistů sedmého dne ADRA Railtour Za obzorem Youth for Jesus Adventist-laymen's services and industries AW Rádio Církev adventistů sedmého dne Česká republika Přišel zemřel zvítězil HopeTV Adventist World BibleTV Mládež.net Církev adventistů sedmého dne Slovensko
Page generated in 0.51 seconds.
Redakční systém teal.cz naprogramoval Vítězslav Dostál