Brno
2.1.2017 23:46
Vedoucí SkupinekMládež
Opět šestý den týdne nastane. Pozdní hodiny probudí síň hranatého stolu. Rytíři a dvorní dámy začínají nosit všeliké pochutiny a plnit prázdná místa. Slovutný sir Pavel z Rumlu spatřivše skupinku dam, tasí meč a započne dovedný souboj proti neviditelnému soku. „Sire Pavle, zanech šermu, zde nejsi na bitevním poli. Nastal čas započít.“ „Pravdu díš, sire Ondro z Mičánkova. Mým úmyslem však jen ubezpečit dámy je. Kdož jiný jejich cestu domů ochrání? Černými lesy banditů a loupežníků plných. Nemám-liž pravdu, Lady Romčo z Chýlkova?“ „Ó ano. My poctěny tvou službou budeme. Spolujízdu tvým ořem však jiným přenecháme. Onehdá noc k zapomenutí není, když zapadl, až břichem svým šoupal po zemi.“ Lady Lenka z Michálkova: „Dosti řečí jiskřivých. Chopte se dřevostrun, rozzvučte klapkostroj nechť síně zaplní hlahol písní radostných.“ Po zpěvu opět Ondra z Mičánkova promluví: „Utišme se nyní a zbystřeme sluch k moudrému slovu hosta našeho. Bratře mluv.“ Síní rozezní slova nevídané. Pro hladovou duši a mysl syté, humornými historky prolínané. „My děkujeme ti za ty slova velice. Každý jistě moudřejší cítí se. K diskusi vybízím vás a jídla se nebojte,“ vysloví se Lady Míša z Voráčova. Hned několik myšlenek mozkových vyřčeno je. Ještě rychleji však lahůdky ze stolu ztrácejí se. Čas pokročil, okna se setměla. Časoměr sleduje Ondra z Mičánkova. „Bratři a sestry, vděčný jsem za účast hojnou, já nerad vás opustím jak mládě kojnou. Závěrem vztyčme se do kruhu a zapějme hlasitě píseň k odchodu.“ Lordi a Dámy společně povstali, ruku v ruce kývajíc z plných plic spustili: „My jsme jedna rodina, chválíme Hospodina...“
sir Ondra z Papežíkova
